Sjezd rozbouřených peřejí vysokého stupně
obtížnosti pod hrází lipenské přehrady patří na přelomu srpna a září k tradičním
výzvám pro české vodáky. Jednou v roce teče v tomto nádherném koutu Jižních Čech
několik dní voda v jinak prázdném korytě a tak zde mají své závody slalomáři,
sjezdaři, raftaři a freestylisté, vedle kterých se do peřejí vydávají stovky
pádlerů na raftech, kajacích a singlech. Krásná a a těžká řeka tak kromě
adrenalinového svezení nabízí i přemíru plavidel na vlnách či problémy s
dopravou a parkováním. Každoročně zde dojde i k několika úrazům, navzdory
zvyšujícímu se počtu vodáků ale naštěstí žádný z nich neskončil v posledních
letech tragicky.
Mezi vodáky se úseku od Lipenské přehrady až k vyrovnávací nádrži Lipno II u
Vyššího Brodu neřekne jinak než prostě Lipno. Řeka zde má několik úseků, z nichž
nejtěžší je ten poslední, nesoucí příznačný název Čertovy proudy.
Video: Slalomy pod Lipenskou hrází
Převzato z YouTube
Zatímco dříve se zde prohánělo pouze několik nejskalnějších odvážlivců, dnes
zde jezdí jedna loď za druhou. Rozmach vodáctví, zapříčiněný mimo jiné
dostupností raftů a nerozbitných plastových kajaků, otevřel Čertovy proudy
širokému spektru vodáků. Přesto i zde by mělo platit, že na nejtěžší úsek
"Lipna" by se neměl vydávat vodák bez patřičných zkušeností. Ovšem zejména na
raftech jsou zde poměrně často k vidění případy vodáků, kteří by potřebovali
ještě pár let zkušenosti s peřejemi sbírat.
První úsek, začínající hned pod hrází lipenské přehrady a jehož
nejzajímavější částí je Váňův skok, většina "nezávodících" vodáků nikdy nejela.
Konají se zde totiž slalomové závody a málokdy je příležitost si tuto pasáž
sjet.
Od rozvaleného jezu pod slalomovou dráhou pak většinou začínají splouvání
rekreační vodáci. Tento úsek je dobrý pro začátek i z toho důvodu, že není
příliš obtížný a pokud se pádler či posádka raftu necítí být úplně "pevní v
kramflecích", měli by u "Prokopa" či u garáží jízdu ukončit a zcela stoprocentně
by se neměli pouštět na Čertovy proudy. Vodáky může také překvapit rychlost a
síla vody, proto je dobré si pro rozjetí dát několikrát lehčí úvodní úsek. Ten
skrývá jediné záludné místo - válec Železňák, sjízdný po celé své délce. Za
mostem u Sv. Prokopa je možné vysednout a případně jízdu ukončit.
Následuje oddych na "oleji" v podobě rybníku, za kterým po krátké peřeji
následuje další. Zde je u garáží další možnost k ukončení plavby pro neostřílené
vodáky, na dalším úseku by jim již mohlo jít minimálně o zdraví.
Jez u garáží má záludnou šlajsnu s dlouhým vývařištěm a dokáže potrápit
především loďkaře, pro rafty nepředstavuje větší problém. Po krátkých peřejích
přichází katarakt Na Papírně, který naznačí o co půjde dole pod Vraty. Následuje
opět pasáž klidné vody, za ní ovšem začíná to pravé ořechové - Čertovy proudy.
Voda se tu z výšky řítí úzkým oknem v jezu, kterému se říká Vrata, a v silném
rozháraném proudu se žene v mírné levé zatáčce do kamení na břehu. Svižný proud
pak nese vodáka přes několik válců a peřejí vstříc nebezpečné Škvíře. Před ní je
kámen zvaný Sloní ucho, kde před lety vyhasl život Petra
Šarocha, kterého proud natlačil s kajakem na kámen. Obtížný nájezd a
nebezpečná kapsa pod kamenem (tzv. sifon) dělají ze Škvíry místo, na které si
troufnou jenom ti nejzkušenější kajakáři. Pro rafty místo až tak nebezpečné
není, hrozí hlavně kontakt pravé strany posádky se skálou.
Video: Čerťáky 2006
Převzato z YouTube
Pod Škvírou následuje oddychovější místo, kde je možné se připravit na
závěrečný zlatý hřeb - Čertovy schody. Na vodáky pak čekají ještě další peřeje,
které rozhodně nepatří mezi lehké, ale již nemají takovou obtížnost jako Schody
či Škvíra. Plavba končí většinou u Hájovny, kde se ovšem pro méně zkušené vodáky
otvírá možnost vychutnat si také kousek "Lipna" splutím úseku o obtížnosti WW II
až na hladinu nádrže Lipno II nad Vyšším Brodem.
Ve čtvrtek jsem si sjel na singlovce Čerťáky (bez škvíry a jezu). Nepíšu to
proto, abych se vytahoval, ale kvůli zvláštním reakcím vodáckého okolí, se
kterými jsem se setkal. Převažoval úžas a hlasité pochybování, zda to vůbec jde
a podobně. Rád bych tímto převážně mladším vodákům, kteří na plasťáku nebo raftu
sjedou snad úplně všechno včetně schodů v paneláku připomněl, že Čerťáky se
jezdily už minimálně před 20 lety, kdy z plastu byly jen kanystry na vodu a
kevlar s uhlíkem, pokud existoval, tak jen pro nejlepší reprezentanty. Jezdilo
se na sklolaminátových lodích jak slalomových, tak turistických, které po trochu
silnějším úderu o kámen praskaly a kdy se tedy každá chyba trestala dlouhým a
nepříjemným lepením. Kdy nestačilo jen proeskymovat řeku kudykoliv, muselo se
přemýšlet a jezdit správnou stopou tam, kde nehrozil střet s kamenem.
Toť vše, bylo to krásné svezení a loďka vydržela bez problémů (reklama pro
Galasport - PYROG). Jirka Škranc
Blahopřeji Jirkovi ke sjetí Čerťáků na singlovce a tvrdím, že před dvaceti
lety nebylo běžné Čerťáky jezdit a ještě k tomu na singlu. Na pevné lodi je to
jedno z nejtěžších míst v České republice a stále je velké procento
pravděpodobnosti, že se zde stane úraz nezkušeným vodákům. Martin Hájek
Jo jo, už to není jako dřív, kdy se vypravovaly na Čerťáky malé skupinky
singlířů a po dvouhodinové prohlídce vyrazili na svých laminátových lodích
dolů.
Já jsem tu byl dvakrát v letech 1985 a 86 též na singlu a se zážitky z
raftu se to nedá srovnat. Eskymák byl podmínkou přežití a škvíru jezdili jen
sebevrazi za obdivu všech ostatních. Počet jezdců během víkendu se dal počítat
na prstech... Standa Hájek
Na deblu to jde taky. Před třemi lety (2000) dali Čerťáky na ostré
slalomové deblovce Roman Štefan s Milošem Čihákem. Bez jezu a škvíry. A tuším,
že to bylo v roce 94 dali Míra Petrů s Filipem Jiřičným na deblu komplet
všechno - i s jezem a škvírou - ale to byla trochu vyšší slalomka Mobero.A
ještě dávněji, ve střední době laminátové, dali Schody Vráťa Král se Světlanou
Lamprechtovou - podle pamětníků první a jediný mixdebl na Čerťákách.
Jóoo - ať žijí staré zkazky a ty ještě starší. Jsem docela rád, že dneska
můžu jezdit na krátké plastové lodičce, co vydrží i schody v paneláku. Ještě
že je doba laminátová šťastně za námi! Honza LX
Článek byl napsán ve spolupráci s časopisem Hydromagazín
Tisk
Poslat e-mailem