První větší zastávka ve Švýcarské bezcelní zóně kde jsme natankovali /cca 24 Kč litr nafty/.
Na úvod dvě zásadní fotografie:
 
Tarzan to vedl a Ondra byl iniciátor celé akce.
/na říčce GYR - nazývané též "Nejrychlejší řeka Francie" - WW V -  /4 km za 1/4 hodiny /.
 
Údolí první jeté říčky Guisane a pohled do dalšího údolí v pozadí s Briansonem. Voda teče z kopců a hóóódně dolů.
 
 
 
Pádlující expert "Tarzan", Jaro Dutka, Pavel Branich, Ondra Skrbek, Pavel Hurtík, Daniela Farna, a Tomáš Krásný.
 
První jízda kde jsem se ještě smál a netušil do čeho lezu se konala na říčce La Guisane kde začátek vypadal velice nevinně,
klidná voda, na place startovaly rafty a mnoho vodáků. Pak to přišlo - no prostě obludný splachovadlo a kilometráž hlásila:
Chantemerle, lesní soutěska, balvany, silné klesání, zúžení, silný proud, minimum vracáků, 6 km poctivá WW IV+.
 
Jeden z mála odpočinků mimo hlavní proud, doporučeno - být zalezlej u břehu pakliže je to možné
a je třeba vzít v potaz že se pohybujeme skoro a téměř ve výšce Sněžky.
 
Tarzan a já na sešupu dolů.
 
Takhle dopadnul jeden "Frantík" a proto někteří stále nadále jezdí na laminátu což prý je lehčeji opravitelné.
 
Odpoledne se pak odehrálo na hradě v Briansonu kam jsme se po jízdě podívali a kde se odehrávaly slavnosti.
 
Městem projížděli krojovaní jezdci a na nás dole pod hradem kde tekla řeka Durance čekala zapeklitá soutěska.
 
Parta to byla obhlédnout svrchu ale musím přiznat že dole to pak vypadalo úplně jinak. Začátek - sešup kataraktem.
 
 
Na kempovacím místě jsem k večeru sledoval co to udělá s řekou když někde v horách zaprší. Bílá se změní na žlutou.
 
Nám to ale nevadilo a tak se mohlo začít grilovat, hodovat, popíjet a kecat o tom co jsme prožili na vodě.
 
Další den se něco přenášelo ale "Tarzan" se nechtěl dřít s lodí tak to raději sjel.
 
Musím přiznat že někdy došlo i na záchrannou akci kdy někdo i vyplaval po skoku ve válci. Ono to na fotografiích tak
nevypadá ale je to frmol a loďka pak putuje v proudu i kilometr, tady to bylo pouze tak 100 metrů.
 
Řeka Guil: Jedna z mnoha porad Tarzana a Ondry kudy se soutěska pod hradem Queyras pojede.
Na stěnách soutěsky je vidět lezce po feratě, řeka má různé úseky obtížnosti II-III-V i s přenášením.
 
No a soutěska se pak jela vcelku úspěšně i když se eskymovalo o sto péro! Vylezení znamená = loď v hajzlu.
 
Po vodě jsme na stejném kempovacím místě potkali kamarády z Plzně - ČADÍCI.
 
Ondy jsem zase dělal frojnšaft s "Frantíkem" nebo oslavili 50% pálenkou narozeniny Honzy.
 
Další z řek byla UBAYE kde pro rafty nebylo vidět vodu. Vedle na kajaku horolezec a vodák Jaro Dutka z Trenčína.
 
Grand canyon du Verdon je jeden z nejhlubších kaňonů v Evropě, který vyhloubila řeka. Jízda „Grand Canyonem“ přichází
v úvahu pouze pro absolutní znalce, WW V. Ideální je skupinka 3 - 4 lidi. Pro jízdu je nutno si vyhradit 6 – 10 hodin
 
„Styx“ vede přes „velkou jeskyni“, nájezd obtížný, výjezd nesjízdný.
 
No a to je již dojezd na jezero Lac de Ste Croix.
 
No a nakonec na zpáteční cestě nám vzal automat kartu a nechtěl nám jí vrátit a ani naftu natankovat nešlo.
Strkali jsme tam pak i 100 Eurovku ale pak nás zachránil pumpař který otevíral až v 8:00. Čekali jsme jen hodinu.
 
Nakoupili jsme tedy něco pro manželky a příbuzné a vydali se na zpáteční cestu do Čech.

Salut France - zase někdy na vodě - ale asi již beze mne !

Kristian